Tlapy dětství

21. srpna 2015 v 15:00 | Awy |  Na čaji
Bylo mi 4, když jsem tě dostala. To jsem sotva poznávala svět. Nevěděla jsem, co jsi zač, byl jsi jenom malý a chlupatý stvoření. Pamatuji si, že se hromada dospělých nad něčím dohadovala. Asi o pelechu. Nevím. Ale dali jsme tě na mou deku. Na mou růžovou deku s motivem pejska. Na naší deku. A já měla tu čest, ti jako první nalít vodu do tvé misky..


Byl jsi tak strašně maličký. A strašně rychle jsi rostl. Stal se z tebe velký chlupatý pes. Ne doopravdy velký, byl plemene Shi-tzu. Aneb pes, na kterém se pečlivě dbá o vzhled. My jsme to řešili jednodušše - a to tak, že jsme tě stříhali na krátko. Po každém ostříhání jsi se začal olizovat. Vypadals jako štěňátko, i když ti bylo už pár let..

Ale ty jsi byl můj kamarád. Můj jediný přítel. Byl jsi má rodina.

Jelikož jsem byla malá, bohužel jsem nevěděla, jak správně se k tobě chovat. Chtěla jsem si s tebou hrát. Plácala tě pořádně po zadku, aniž bys něco udělal. Oblíkala jsem tě do různých svých oblečků. Byl jsi nádherný. Sice jsi se v nich nemohl vůbec pohnout.. Ale byla jsem pořád malá s malým mozečkem..

Popravdě.. Neměl tě kdo učit. Mamka ani nepomyslela na to, že by tě začla učit povely.. A já.. Já jsem ani nevěděla, že jsi pes. Byl jsi pro mě prostě jen čtyřnohý kamarád. Co se dorozumívá kňučením a štěkáním.. Ale jak plynul čas, naučil jsi se jen 2 povely, ,,Zůstaň" a ,,Ke mně". Ale to stačilo..

Víš, že jsem to ve škole neměla jednoduché. A i přes školní roky jsi byl můj jediný přítel. Můj jediný věrný přítel. Viděl jsi mě vyrůst. Rostl jsi semnou.

Ale pořád jsem byla malá a jako malá jsem měla zakázané tebe venčit. Kvůli tomu, že bys mi náhodou utekl. Že TY bys mi utekl. Ale já tomu nevěřila. Prot jsem párkrát s tebou utekla. A venčila tě. Sice to doma potom veselé nebylo, ale byla jsem s tebou venku. Chtěla jsem si s tebou venku hrát a ukazovala jsem ti svět. Svůj svět.

Jednou jsme byli na dovolené. Ale bez tebe. Tys s náma nejezdil, což byla velká škoda. Chyběl jsi mi. Ale těšila jsem se víc a víc na příjezd domů, než abych byla zklamaná z toho, že jsme museli odjet z dovolené. Dali jsme tě hlídat mamčině známé. Ale uběhl jen jeden den a tys od ní utekl. A utíkal jsi. Pryč.
V ten den soused přišel ke vstupním dveřím a uviděl tě. Zavolal mýmu bratrovi, který byl u prarodičů a ti s náma na dovolenou nejeli, tak ať se o tebe postará. Tobě chyběl domov. A tys chyběl mně.

Už jsi začal být starý. Nechtěl jsi semnou na dlouhé procházky. Chtěl jsi spát. Spal jsi na zemi. Máma tě nechtěla pouštět na postel. Ale já tě pustila. Chtěla jsem se s tebou mazlit. Fotila jsem nás. Bohužel, fotky už nemám. Je mi to líto. Ale mám ty fotky pořád v srdci. Stejně jako tebe.

Přišel jsi o zrak..
Už jsi začal získávat ty pravá léta. Docházel jsi na konec. Na konec svého života. Dostal jsi ošklivý nádor. Měl jsi jít na operaci. Já se bála. Já se tak strašně moc bála..

Bylo ráno.
Vstala jsem. Ty jsi se ze včerejška ze svého místa u mé postele nepohnul. Pořád jsi spal. Já.. Já tě objala. Řekla jsem ti ,,Já tě nikdy neopustím. Nikdy. A ty nikdy neopustíš mě. Slibuju.". A pak jsem šla do školy..
Pořád jsem na tebe myslela. Já.. Snažila se věřit tomu, že to zvládneš.
Přišla jsem domů. Zazvonila - normálně u sebe nenosím klíče, na základní škole jsem neměla důvod. Vešla jsem dovnitř.. Jediný.. Jediný co jsem si představovala bylo, že ke mně skočíš radostí, že mě vidíš. Ale..

,,Není tady."

Nikdy na tebe nezapomenu.
Miluju tě.

Kikin

*17.1.2003

† 11.4.2013

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 likefirefly likefirefly | Web | 21. srpna 2015 v 16:14 | Reagovat

Krásně napsaný. Je mi to líto. :/

2 Verča.. Verča.. | Web | 21. srpna 2015 v 16:26 | Reagovat

Dojemné. Já si neumím představit, že by mě můj pes kdy opustil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama