Pesimista nebo optimista?

10. září 2015 v 14:59 | Awy |  Puzzle osobnosti
Nemám se ráda. Jsem strašný člověk. Nikdo by si mě nezasloužil, každý má na víc, než na takovou socku, jako jsem já. Jsem k ničemu. Že bych potřebovala doktora?



Spíš než pesimismus to je Komplex méněcennosti. Jsem strašný člověk, se kterým se nikdy nesmířím. Nikdo mě nemůže mít rád. Taky mě spíš nikdo rád opravdu nemá. Každej hledí do sebe. Každej mi ukazuje, jak je šťastný a mě takhle snižuje. Jsem někde dole. Někde dole, hluboko. Hodně hluboko.

Ale všechno je na hovno.

Škola začala. Hm. Další starosti navíc. Kluk, se kterým bych si představila zbytek života, mě nesnáší. Nebo mě zneužívá. Sere na mě. Jako celý svět. Co rodiče? Hádky, hádky. A za vše můžu já. Že jsem se narodila. Že jsem tak nezdravá? Jsem závislá? Špatně se učím?
Nedokážu nic pochopit. Jsem strašně blbá. Nic mi nikdy nedojde. Každej den brečím. Koho to zajimá? Nikoho. Protože nikoho nemám. Jsem samotářka. Nechodím ven. Nesnáším lidi, protože oni nesnáší mě. Pomlouvají mě. Asi maj k tomu důvod. Asi ví, jaký člověk jsem.
Nestíhám se učit. Nejen do školy, ale i do života. Pf. Chci být IT? Potřebuju samostudium. Ale jsem na to moc líná. Nebo spíš neschopná? Nebo to dělám je ze smutku?

Snažila jsem se změnit. Na tu ,,strašně roztomilou holčičku". Samé roztomilé plakáty. Plakáty s citáty. Hlavně anglicky, je to víc cool. Hlavně i mé kresby. Moje strašné kresby.
Celé je to strašné. Celá ta zeď posypaná zbytečnýma papírama. ,,Nejseš ti náhodou gamer? Tak co kurva máš na zdi takové sračky?!".
Chci to roztrhnout. Všechno. Je to strašné. Mám asi nemocné myšlení. Napadají mě takové kraviny.
A všechno je pořád na hovno.

Nebo začne svítit slunce a začíná nový den.

Nový den, nový začátek. Vstávám o 2 hodiny dříve, abych se stihla probudit. Miluju vstávání při východu slunce, kvete tak krásně na obloze, jako já. Snídaně! Čaj! Všechno je skvělé. Procházím internet. Miluju ráno. Ráno je pokaždé tak živé.
Zakopla jsem. Vylila na sebe čaj a mléko s Nesquikem.
Ale co. Však klid. Zavřít oči a uklidnit se. Vše je v pohodě! Však mám tady ručník. Stačí to jen utřít a hotovo! Stejně se budu převlíkat do školy.

Hold ta zeď nevypadá nejlépe. Ale jsem s ní spokojená. I když se mi nelíbí, představuje mě. A mé pravé já, je andělské. Já jsem anděl. Jsem těžce k sehnání. A ti, co mě sehnali, jsou rádi, že mě mají. Musí být rádi. Protože jsem jedinečná. Stejně jako ostatní! Stejně jako vy! Vy jste taky jedineční. Vy máte taky tolik smýchaných osobností!

Škola se sice moc nepovedla. Ale nevadí. Opravky už znám, vím, jak je dát. Budu poslouchat víc ve škole - víc si to užiju.

K radosti stačí jen úsměv. Každý máme krásný úsměv. Náš úsměv potřebujou všichni. Všichni jsou pak šťastní. A to je to hlavní. Ostatní se také usmívají. Můžu se usmívat i jako debil. A všechno je přesto tak super.

Mám své psy. Jsou krásní. Jsou tak krásní.. Chtěla bych s nima být všude. Jsem ráda, že je mám. Bez nich bych nežila. Při návratu domů ze školy se na ně tak těším! Mají mě rádi. Milujou mě. A já miluju je. Jsou šťastní, když přicházím domů. Vyhlíží mě z okna. Jsou tak nádherní! A oni říkají..

že jsem nádherná já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama