Poslední Slovo - 1. díl

12. září 2015 v 12:36 | Awy |  Poslední slovo

Začala škola. Už zase. Ty prázdniny tak rychle utekly. Musím o tom napsat článek na svůj blog. Jsem úspěšnou známou blogerkou, mí návštěvníci mě milují. Musím psát.
Ale o čem? Žebych měla napsat tag o ,,Back to school"? Ale to dělá každý. Možná bych mohla svým čtenářům poskytnout pár tipů, co do školy, protože jich mnoho právě přestoupilo na střední. Já jsem ve třetím ročníku gymnázia. Je to takový pajzl. Ti učitelé jsou ještě blbější než my, studenti. A to je co říct. Jsme taková totálně nevzdělaná banda, kteří se prostě učit nechcou. No a, že jsme a gymplu, prostě jsme líní. Kdo v dnešní době není?
Začala jsem psát.

,,Italine, přestaň civět do toho počítače a pojď dolů!", ozval se můj taťka.
Sakra píšu článek, nemůžu mít aspoň chvíli klid? Kašlu na to. Článek můžu napsat později, stejně nevím, o čem psát. A frašky mí čtenáři nejspíš číst nebudou.
,,Italine.."
,,Přestaň mě nazývat Italine, tati."
Ano, Italine se jmenuji. Nechápu, jak to mohlo rodiče napadnout. Někdo se jmenuje Klára, Sára, Markéta, Ivana, Petra a já se jmenuju Italine. Totálně to jméno nenávidím a nerada se takhle někomu představuju. Proto chci, aby mě nazývali ,,Ita". Není to zas tak moc lepší, ale aspoň něco.
,,Musíme se odstěhovat."
No paráda.
,,Proč proboha?"
,,Máma od nás odešla."
Ještě lepší. Mámu jsem neměla, nemám a nikdy nebudu mít v lásce. Někdo by mě teďkom radši proklel, ale já mámu prostě nenávidím. Je to laciná děvka.
Nikdy nepracovala. Teda jako jo, ,,pracovala", ale na jiných chlapech. Pokaždý, když táta nebyl doma, tak si sem vedla chlapy. Já je teda považovala za naši rodinu, protože bylo mi 5 let, žejo. A pokaždý tam byl jen na hodinku a pak odešel a nevrátil se. Teprv jsem se učila počítat a tak když asi zhruba po pátým chlapovi jsem začala počítat, tak jsem měla 28 strýčků, 5 bratranců a teď, když matka se zhnusnila, tak jsem zjistila, že mám 7 tetiček. Doufám, že jsem po tátovi, jinak mi brzo hrábne.
,,A kam vůbec plánuješ jít?"
,,Rentovice."
,,Ty jsi se zbláznil?! A co mí kamarádi?! Co má škola?!! Myslel jsi taky vůbec na mě?!!", vyjekla jsem sarkasticky.
,,Prý kamarádi.", zasmál se, ,,Sbal se, zítra odjíždíme. Tady to dlouho nevydržím."
Jo no. Jsem taková černá ovce našeho města. Nemám žádné přátelé. A za to může moje matka. Je tady známá, jako děvka a já si to tady odnáším. ,,Háá, Italine, to je dcerůůška té děvky! Třeba se k ní přidá a natočí incest!" to je tady normální. Ale já už si zvykla. Své depky vypisuju na blog.

Někdo zvoní.
Kdo zas otravuje..
Otevřela jsem. Máma.
,,Dneska mě po tomhle už nic nepřekvapí."
,,Ahoj, Italko.."
Odešla jsem do svého pokoje a zamkla se. Vypadá čím dál hůř. Je jak paštika. Tolik make-upu si nedokážou na sebe dát ani dnešní třináctky. Hlavně, že jí to vyhovuje. Asi si přišla pro věci. Vlastně ani nevím, co si to za debila našla, asi nějakého boháče.
Rodiče se začali hádat.
Jestli do půl hodiny nepřestanou, tak se do toho budu muset pustit já. Protože jen já dokážu umlčet matku. Ona mě sice (nebo to aspoň dělá) má asi ráda, ale já ji prostě ne. Nejsem přece její jediná dcera. Má jich spousty. A sama neví kde.
Snad v tom novém městě bude líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama